MISTROVSTVÍ EVROPY
Lukáš Šembera startoval na svém prvním mistrovství Evropy v para-badmintonu konaném ve Francii. Stal se tak úplně prvním Čechem na takto prestižní akci. Po úrazu na motorce se věnoval basketbalu a poslední rok se plně zaměřil na badminton. V našem individuálním sportu se vyloženě našel a za rok dosáhl slušné herní úrovně. Momentálně trénuje 2x týdně na kurtu, 1x týdně v posilovně a k tomu má další rehabilitace. Kromě pravidelných tréninků využívá víkendové campy Badminton Sharks nebo dojíždí s brněnskou tréninkovou skupinou na tréninky a zápasy do Polska a Rakouska.
Na cestu do Francie jsem se vydal s Lukášem autem. Nakonec se kvůli sněhové kalamitě a několika nehodám cesta protáhla na neskutečných 32 hodin. Čeští messieurs tak musela nocovat v autě, rozvrhnout si zásoby jídla, pití a šetřit s benzínem. Do francouzského Rodez tak dorazili o den později a nešťastně propásli přidělený termín tréninku v turnajové hale.
První turnajový den měl Lukáš na programu 2 zápasy ve dvouhře. V prvním proti domácímu Stephenovi Durandovi se dopouštěl moc chyb, a tak neměl šanci na úspěch. S Pavlem Popovem z Ruska už šlo o daleko vyrovnanější zápas. Lukáš sehrál nejlepší zápas v dosavadní kariéře. V řadě výměnách určoval rytmus hry a nutil Pavla k chybám, především v úvodu obou setů. V celkovém součtu bodů to ale na vítězství nestačilo. Potěšující je viditelné zlepšení, ale zcela určitě měl český reprezentant větší očekávání a těšil se na další den.
Druhý hrací den měl Lukáš před sebou dohrávku skupiny s Connorem Dua-Harperem z Anglie. Tento hráč byl turnajová 5/6, před 3 lety patřil vůbec k nejlepším v Evropě. Nyní se po turnajové pauze jeví opět ve formě a je aspirantem na medaili. Lukáš nedostal moc příležitostí, aby ho překvapil. Nedokázal za celý zápas najít výraznější slabinu, kterou by mohl využít ve svůj prospěch. Naopak Connor ho dostával neskutečně přesným umísťováním míčků a moc dobrým všímáním si pozice soupeře. Kdykoliv se rozhodl zkrátit hru, tak to Lukáš nestihl. Před zápasem se Lukáš svědomitě rozehrával v hale k tomu určené. Získal větší jistotu v úderech a přestal se dopouštět nevynucených chyb, kterých bylo v předchozích zápasech zbytečně mnoho. První utkání čtyřhry s Jakubem Sikorskim bylo další nadějí na úspěch. Taktika byla jasná, nepouštět do hry zkušeného a mimořádně přesného Angličana Dua-Harpera a snažit se rozehrávat výměnu přes ruského soupeře Ilya Pargeeva a vybudovat si tak výhodnou pozici k zakončení. Zpočátku se tato taktika potvrdila jako správná, ale Rus postupem času zlepšoval klíry i ze záklonů a občas naše hráče překvapil i útočnými dropy. Přes řadu vyrovnaných výměn soupeři zaslouženě zvítězili. Anglicko-ruský pár nakonec dosáhl na medaili. Poslední zápas byl tím nejvíce očekávaným. Už před turnajem jsme si slibovali šanci postoupit ze skupiny právě přes finskou dvojici. Zápas se nevyvíjel vůbec špatně. Oba hráči z česko-polského páru předváděli naprosto odlišnou hru, než v předchozím zápase. Byli daleko rychlejší na kurtu, nenechávali se prohodit do nekrytých míst a také sami úspěšně umísťovali míče. První set nám po přestávce o kus utekl, ale v druhém setu šlo o vyrovnanou bitvu až do konce. S tímto zápasem můžeme být spokojeni, přestože ho kluci nakonec nevyhráli. V koncovce zápasu za stavu 14:18 naše dvojice předváděla ty nejlepší výměny a úžasně se doplňovala. Tímto moc děkujeme Jakubovi za společné tréninky před turnajem, samotnou souhru a těšíme se na další společné starty na mezinárodních turnajích.
