VÝKONOVÁ MOTIVACE
Ve sportovní psychologii představuje dominantní oblast zkoumání výkonová motivace, kterou chápeme jako potřebu člověka dosahovat úspěchů v různých druzích činností (Tod, 2012).
Podle Vaňka (1984) tvoří základ výkonové motivace dvě vzájemně nezávislé potřeby, dosáhnout úspěchu a vyhnout se neúspěchu.
2) Potřeba vyhnout se neúspěchu
Někteří lidé, kteří se bojí selhání, se výkonovým situacím vyhýbají. "Kdo nicnedělá, ten nic nepokazí."Jinou cestou, jak se vyhnout neúspěchu, je udělat všechno možné, abychom úkol dobře zvládli. Mnozí lidé tedy tvrdě pracují nikoli proto, aby dosáhli úspěchu, ale proto, aby se vyhnuli selhání, tedy odhalení své, často domnělé, neschopnosti a slabosti. Sportovci se silnější motivací dosáhnout úspěchu než vyhnout se selhání budou nejvíce motivováni v situaci padesátiprocentního rizika, tj. při značné nejistotě výsledku.
Naopak hráči s velmi silnou potřebou vyhnout se neúspěchu budou v případě negativní motivace vybírat činnosti buď velmi lehké, nebo naopak velmi těžké.
Podle Slepičky (2006) se potvrdila hypotéza, že u sportovců, zejména v individuálních disciplínách, je potřeba velkého výkonu vyšší než u běžné populace. Potřeba velkého výkonu je zárukou relativně stabilní motivační struktury, takže u těchto jedinců neklesá zájem o sport. Zdroje výkonové motivace jsou ve faktorech ontogenetického vývoje, dále souvisejí se sociální rolí a situačními vlivy. Sociologické studie realizované v USA naznačují větší výkonovou motivaci u prvorozených dětí.
Tyto dvě základní potřeby popisuje více autorů. Plháková (2007) ještě přidává třetí potřebu, kterou je potřeba vyhnout se úspěchu. Nadprůměrný žák ve třídě průměrných se může stát "černou ovcí" a ocitnout se na periferii společenského dění, takže se záměrně začne vyhýbat úspěchu. Totéž platí i v oblasti sportu.
Tomáš Voves
Zpět do sekce ČLÁNKY.