INDIVIDUÁLNÍ TRÉNINK

14.12.2018

Individuální trénink je neodlučitelnou formou badmintonové přípravy pro hráče s ambicemi hrát národní a mezinárodní turnaje. Tento trénink by měl být vždy vrcholem tréninkového systému, který obsahuje skupinové tréninky, kondiční přípravu a další složky podle potřeb hráče.

Takový trénink se speciálním zaměřením čistě na jednotlivce nebo malou skupinu hráčů má hned několik výhod. Témata jednotlivých tréninkových jednotek jsou určována na základě aktuálního projevu konkrétního jedince a dosahování stanovených cílů může být u talentovaného hráče výrazně rychlejší, než ve skupině, ale jen izolovaný individuální trénink nese také svá rizika.

Volba velkého počtu individuálních tréninků v nízkém věku na úkor klubové přípravy má ale řadu nevýhod. Hráč se začne oddělovat od skupiny spoluhráčů a kamarádů, což může vést časem i k nezájmu o sport. Hráč si zvykne na to, že je pozornost věnována jen jemu, a potom nebude schopen podávat výkon bez přímého dohledu. Pokud je individuální trénink jakousi nádstavbou nad systematicky seskládané klubové tréninky za doplnění kondiční přípravy, pak můžeme očekávat zlepšení a neutuchající zájem na sobě pracovat. Pokud ale nabídneme dítěti, který ještě nikdy doma neposiloval, nesledoval zápasy, nebyl si zaběhat a na klubových trénincích podává průměrné výkony, nemůžeme očekávat, že se ve vyšším věku bude sám od sebe chtít zlepšovat. Individuální trénink je absolutním vrcholem přípravy a měl by být zasloužen přístupem a splněním všech hráčových povinností. Jen tak se může podařit vychovat opravdu úspěšného hráče.

S přibývajícím věkem by měl kondiční trénink dostávat stále více prostoru v tréninkové přípravě. Pro příklad v juniorském národním centru Malajsie je objem kondiční přípravy shodný s objemem badmintonu a dospělí mají dokonce v týdenním rozvrhu více kondice, než tréninků na kurtech. Evropa má svá měřítka, takže pokud perspektivní hráč trénuje 5x týdně na kurtu (např. 6,5 hod), tak by se měl věnovat kondici a kompenzačnímu cvičení určitě 3 hodiny týdně. Proto zastávám nastavení přípravy, že hráč má absolvovat klubové tréninky ve skupině, odtrénovat kondici a až potom mu můžeme naložit individuální trénink navíc. Pokud pyramidu sportovní přípravy otočíme a nabídneme hráči více individuálů, tak se nenaučí plnit své povinnosti a přirozeně se nikdy nebude věnovat těm podstatným tréninkům, které jsou základem jeho přípravy. Rodiče za tímto směřováním mohou vidět nějakou zkratku k úspěchu, ale ve vyšším věku se jednoznačně neprosadí. Jeho soupeři se budou možná učit techniku o něco déle, ale jejich nastavení a poctivý trénink přinese v dlouhodobém měřítku zcela jistě lepší výsledky. Naším cílem není vychovat mistra ČR do 13 let, ale mistra Evropy v dospělých. Každý tento triumf si žádá odlišný přístup. Jak teda správně nastavit přípravu, když chceme své dítě přivést k titulu MČR U13 a nebo titulu ME v dospělých? Jsou to samozřejmě dva rozdílné extrémy, ale pro pochopení problematiky je to jednoznačně viditelné.

Mistr ČR U13

Pro úspěch v U13 si vybereme fyzicky vyspělého hráče, který je výrazně větším a silnějším jedincem, než jeho vrstevníci. Nasadíme jenom individuální tréninky v 9 letech a povedeme hráče k velkému objemu úderů. Trénovat na kurtu bude 5x týdně a oba víkendové dny bude hrát turnaje bez ohledu na úroveň soupeřů. Základní důraz v badmintonovém tréninku povedeme k drilu základních přímých úderů, aby dělal co nejméně chyb a uspěl tak ve 12 letech v Česku. Na všech turnajích budeme hráči vymýšlet taktiku hry, aby se tím nemusel zabývat sám. Proti slabším soupeřům bude stačit primitivní taktika "držet soupeře vzadu a hodně smečovat". Pokud o sport nejeví potřebný zájem, slíbíme mu nový mobil, a tím ho z vnějšku namotivujeme. Dosáhne výsledku, ale bude vyhlížet další vnější pohnutky k vykonání tréninku a dosažení stanoveného cíle. Příště bude chtít třeba počítač, televizi nebo skútr. :-) Pokud tento hráč bude alespoň trošku šikovný, tak se prosadí v U13 a dost možná v 15 letech bude z tohoto kolotoče tak vyčerpaný a otrávený, že s prvními prohrami, které dříve nebo později přijdou, sebere odvahu a se sportem skončí.

Mistr Evropy dospělých

Pro úspěch na tak prestižní akci se může hledat jedinec mnoho let, Česká republika stále čeká, ale k prosazení se bude potřeba, kromě mimořádných předpokladů po všech stránkách a podpory rodičů, přistupovat odlišně. Hráč se připravuje na skupinových trénincích, základní důraz bude v nízkém věku na techniku pohybu po kurtu a samozřejmě techniku úderů, především pak na jejich pestrost (přímé, ale i sekané, roztáčené a klamavé) a na cit na míč. Z kondičních schopností budeme rozvíjet rychlost, obratnost, pohyblivost, vytrvalost, ale i sílu. Na turnajích bude po většinu zápasu bez podpory trenéra, aby se naučil řešit herní situace samostatně. Nulová účast trenéra na turnaji nezajistí následnou taktickou vyspělost. Trenér vede hráče k vymýšlení taktiky kladením otázek a rozebírá klíčové okamžiky i na videu. Není tam za něj, ale proto, aby ho navedl k tomu, aby se to naučil sám. Ve 2 turnajích měsíčně (doporučení dánských trenérů) si procvičí natrénované prvky, ale technicko-taktický rozvoj budeme stavět před počet medailí v U11. V tréninku mu budeme modelovat těžké technicko-taktické situace, ale i psychicky náročné okamžiky zápasu. Výkonový úspěch (měřitelné zlepšení v čemkoliv) je důležitější, než samotné výsledky. Hráč je motivován vnitřně, a tak sám hledá cesty, jak se zlepšit. Trénuje o stěnu, posiluje zápěstí a sám se věnuje kondici nebo si rozebírá zápasy. S přibývajícím věkem nepřichází o lásku ke sportu a je zvyklý poctivě pracovat. Sport mu to ve výsledcích vrátí. Vše je o přístupu. Buďto hráče naučíme, že všechno uděláme za něj a nebo mu vytvoříme podmínky, aby to zvládl sám.

Rodič má poměrně velkou zodpovědnost za budoucnost svého dítěte. Jeho rozhodnutí s kým trénovat, kolik bude navštěvovat tréninků, co bude trénovat sám mimo kurty, co bude jíst, jakou bude mít regeneraci a kdy začne s individuálními tréninky a kdo je povede a spoustu dalších zásadních bodů, které ovlivní vývoj hráče. Vždy je potřeba se ohlížet na všechny okolnosti a zajímat se o původ hráčů v jednotlivých družstvech. Je opravdu nejlepší klub pro vývoj a soutěžení mladých hráčů ten, který ve svých nejvyšších soutěžích nemá své hráče? Nejvíc si vážím družstev postavených z domácích hráčů, které konkrétní klub vychoval jako je Hradec Králové, Český Krumlov nebo Klimkovice.

Pokud je to možné, doporučuji, aby měl na starosti každého hráče jen jeden vzdělaný, zkušený a ochotný trenér. Jestli to možné není, tak by vždy měl skládat komplexní skladbu všem trenérům jeden hlavní trenér, ten kterému hráč a rodiče nejvíce důvěřují a ten, který zná nejlépe hráče. Systematická návaznost je mimořádně důležitá. Zažil jsem řadu případů, kdy rodiče chtějí nabídnout, co nejvíce svému dítěti, a tak osloví více trenérů, kteří se bez domluvy střídají ve vedení tréninků hráče. Výsledkem jsou nesourodé a nenavazující prvky v nesmyslném pořadí a častokrát si hráč vyslechne rozdílné pokyny. Tuto formu rád přirovnávám podivné kuchařské soutěži, kdy se u plotny postupně střídají 3 kuchaři. V této hře, která baví lidi tím, že z jídla vznikají opravdové šílenosti, mají kuchaři možnost v omezeném čase předat informace o tom, co je v jaké fázi. V trenérské práci podobná domluva častokrát nefunguje ani v omezeném rozsahu, a tak jde o dost neefektivní řešení.

Tomáš Voves

Zpět do sekce ČLÁNKY.