INDIVIDUÁLNÍ TRÉNINK
Individuální trénink je neodlučitelnou formou badmintonové přípravy pro hráče s ambicemi hrát národní a mezinárodní turnaje. Tento trénink by měl být vždy vrcholem tréninkového systému, který obsahuje skupinové tréninky, kondiční přípravu a další složky podle potřeb hráče.
Takový trénink se speciálním zaměřením čistě na jednotlivce nebo malou skupinu hráčů má hned několik výhod. Témata jednotlivých tréninkových jednotek jsou určována na základě aktuálního projevu konkrétního jedince a dosahování stanovených cílů může být u talentovaného hráče výrazně rychlejší, než ve skupině, ale jen izolovaný individuální trénink nese také svá rizika.
S přibývajícím věkem by měl kondiční trénink dostávat stále více prostoru v tréninkové přípravě. Pro příklad v juniorském národním centru Malajsie je objem kondiční přípravy shodný s objemem badmintonu a dospělí mají dokonce v týdenním rozvrhu více kondice, než tréninků na kurtech. Evropa má svá měřítka, takže pokud perspektivní hráč trénuje 5x týdně na kurtu (např. 6,5 hod), tak by se měl věnovat kondici a kompenzačnímu cvičení určitě 3 hodiny týdně. Proto zastávám nastavení přípravy, že hráč má absolvovat klubové tréninky ve skupině, odtrénovat kondici a až potom mu můžeme naložit individuální trénink navíc. Pokud pyramidu sportovní přípravy otočíme a nabídneme hráči více individuálů, tak se nenaučí plnit své povinnosti a přirozeně se nikdy nebude věnovat těm podstatným tréninkům, které jsou základem jeho přípravy. Rodiče za tímto směřováním mohou vidět nějakou zkratku k úspěchu, ale ve vyšším věku se jednoznačně neprosadí. Jeho soupeři se budou možná učit techniku o něco déle, ale jejich nastavení a poctivý trénink přinese v dlouhodobém měřítku zcela jistě lepší výsledky. Naším cílem není vychovat mistra ČR do 13 let, ale mistra Evropy v dospělých. Každý tento triumf si žádá odlišný přístup. Jak teda správně nastavit přípravu, když chceme své dítě přivést k titulu MČR U13 a nebo titulu ME v dospělých? Jsou to samozřejmě dva rozdílné extrémy, ale pro pochopení problematiky je to jednoznačně viditelné.
Rodič má poměrně velkou zodpovědnost za budoucnost svého dítěte. Jeho rozhodnutí s kým trénovat, kolik bude navštěvovat tréninků, co bude trénovat sám mimo kurty, co bude jíst, jakou bude mít regeneraci a kdy začne s individuálními tréninky a kdo je povede a spoustu dalších zásadních bodů, které ovlivní vývoj hráče. Vždy je potřeba se ohlížet na všechny okolnosti a zajímat se o původ hráčů v jednotlivých družstvech. Je opravdu nejlepší klub pro vývoj a soutěžení mladých hráčů ten, který ve svých nejvyšších soutěžích nemá své hráče? Nejvíc si vážím družstev postavených z domácích hráčů, které konkrétní klub vychoval jako je Hradec Králové, Český Krumlov nebo Klimkovice.
Pokud je to možné, doporučuji, aby měl na starosti každého hráče jen jeden vzdělaný, zkušený a ochotný trenér. Jestli to možné není, tak by vždy měl skládat komplexní skladbu všem trenérům jeden hlavní trenér, ten kterému hráč a rodiče nejvíce důvěřují a ten, který zná nejlépe hráče. Systematická návaznost je mimořádně důležitá. Zažil jsem řadu případů, kdy rodiče chtějí nabídnout, co nejvíce svému dítěti, a tak osloví více trenérů, kteří se bez domluvy střídají ve vedení tréninků hráče. Výsledkem jsou nesourodé a nenavazující prvky v nesmyslném pořadí a častokrát si hráč vyslechne rozdílné pokyny. Tuto formu rád přirovnávám podivné kuchařské soutěži, kdy se u plotny postupně střídají 3 kuchaři. V této hře, která baví lidi tím, že z jídla vznikají opravdové šílenosti, mají kuchaři možnost v omezeném čase předat informace o tom, co je v jaké fázi. V trenérské práci podobná domluva častokrát nefunguje ani v omezeném rozsahu, a tak jde o dost neefektivní řešení.
Tomáš Voves
Zpět do sekce ČLÁNKY.