Trošku nostalgie

02/10/2015

   Letos v létě jsem se vrátil na místo, na kterém jsem jako kluk hrál s tátou poprvé badminton. Bylo to před 16 lety v Lednici před chrámem Apollo. Již tehdy mě to ohromně chytlo. Hra s opeřeným míčkem mě baví dodnes a můžu být vděčný svému tátovi, že mi jednou na dovolené nabídl tento krásný sport, ale hlavně za to, že mě přivedl na první trénink. Do té doby se mi badminton líbil, ale první kontakt se závodním pojetím mě naprosto učaroval. Hned na úvod se mě ujal hlavní trenér University Brno, pan Stanislav Kopal, který už měl léta, takže na kurtu nebyl tak hbitý, ale díky zvládnutým úderům si zahrál i s kdejakými mladíky. Byl jsem nadšený z péřového míčku, se kterým tehdy hráli jen dospělí.


Kamila Pospíšilová mě trénovala s panem Kopalem jeden rok, pak jsem využil nabídku soustředění v Podivíně, kde jsem se dostal mezi hráče, kteří už v té době excelovali v kraji a hráli o poznání déle, než já. To pro mě byla velká zkušenost.


Foto: Stanislav Jelínek 
  
Nakonec to z celé sestavy dotáhl nejdál tehdy jeden z nejmladších, kterým byl Petr Jelínek. Na soustředění jsem poznal přístup zkušených trenérů, kterým byl pan Kavan z Podivína, pan Jelínek a paní Jelínková z Líšně a pan Kalousek z Ivančic. Na soustředění tehdy přijel i Tomasz Mendrek, který sklidil ohromný potlesk za ukázkový trénink. Nabídl nám řadu cviků, která pro nás byla nová a svým kondičním zaměřením nás tehdy docela zničil :). Po skončení soustředění se objevil pan Vorel, který tátovi nabídl, že bych mohl s Tomaszem trénovat. Dlouho jsme neváhali a požádali  o přestup do jehnického družstva. Poprvé jsem se setkal s Tomaszem právě na podivínském campu před 15ti lety.


V Jehnicích jsem trénoval 4 roky, ale už jsem začal docházet kromě dětských tréninků s Tomaszem i na tréninkové zápasy dospělých s Kamilou Pospíšilovou a s hráči nově vznikajícího oddílu Premiera Brno. Cítil jsem se ve společnosti dospělých sportovců dobře, a tak jsem se tehdy rozhodl, že přestoupím do Premiery, kde byla dobrá parta a kde jsem dostával i více prostoru v soutěži družstev dospělých. S Premierou se nám dařilo a postoupili jsme až do II. ligy a jednou se nám ji podařilo i vyhrát. V baráži na nás nastoupili ostřílení borci z Hradce a poslali nás zpět do krajské soutěže. Přestože jsem tehdy zvítězil obě dvě své dvouhry, tak to na jednoznačné prohře nic neměnilo. Ještě ten rok v létě mě oslovil Radek Brázda, jestli bych neměl zájem zahrát si I. ligu za Ivančice.


Foto: Leona Mejzlíková
  
Díky této motivaci jsem začal přes léto intenzivně trénovat. V srpnu jsem měl trénink každý den, někdy i dvakrát. Na konci léta jsem zvítězil na mezinárodním turnaji v německém Wieslochu. Cítil jsem formu, ale první zápasy v lize mě vrátili na zem. Na první vítězství jsem si musel počkat. Nakonec se mi dařilo nějaký ten bodík týmu přinést. Trošku i se štěstím jsme se v soutěži udrželi, a tak jsem si zahrál za Ivančice ještě jeden rok. Škoda, že jsme nepřijížděli na zápasy vždy v plné síle. Někdy jsme neměli ani minimální počet hráčů potřebný na odehrání všech zápasů. V závěrečném kole jsme potřebovali všechny zápasy zvítězit. To se nám nakonec ani s pomocí Davida Pokorného nepodařilo. Tehdy jsem měl možnost vrátit se do II. ligy v domácí Premieře nebo využít další prvoligovou nabídku.

 
Rozhodl jsem se nastoupit za SKP Kometu v I. lize, ale ukázalo se, že úroveň soupeřů je ještě o kousek lepší. I přes slovenské posily se nám nepodařilo 2. nejvyšší celostátní soutěž obhájit. Momentálně si v zápřahu tréninků dovedu představit, že bych si dal zápasové volno. Třeba bych tak mohl mít po trénincích více času i na jiné zájmy. Jak se stalo hobby mojí prací? Trénovat děti jsem začal v Centru volného času. Tehdy šlo čistě o kroužek. Po čtyřech letech ve Sluníčku jsem přislíbil své asistování na trénincích Badmintonové školičky Tomasze Mendreka. Toho času jsem byl trenérem II. třídy a studoval jsem Fakultu sportovních studií. V prvním roce jsem si chystal rozcvičení a úvodní hry, jinak jsem Tomaszovi dělal především pomocníka na trénincích ve větších skupinkách. V druhém roce jsem už vedl více tréninků samostatně.


Foto: Jan Komárek
   Díky poctivému vypracovávání příprav na každou hodinu jsem se naučil dobře tréninky organizovat. Po dvou letech jsme se dostali do fáze, že se nabízelo nabídnout hráčům záštitu klubu, protože nechtěli přestat s badmintonem a uvolnit tak místo menším nováčkům. Tak jsme za trenérský tým tvořený Tomaszem Mendrekem, Tomášem Prekem, Karlem Reichmanem a mojí osobou založili oddíl. V té době jsem promoval na FSpS MU a vydal se na dráhu profesionálního trenéra. První rok klubu mi přinesl mnohem větší objem tréninků, protože Tomasz v pozici reprezentačního trenéra byl opravdu hodně zaneprázdněn. V tomto roce jsem si už začal ucelovat nápady pro rozšíření tréninků a efektivnější rozdělení hráčů v menších skupinách, abychom přizpůsobili přípravu podle odlišných ambicí a potenciálu.


Prvním krokem pro mě bylo sehnat nové prostory. Zajistil jsem 3 tréninky pro nejlepší hráče a ti se se mnou začali připravovat v menším počtu v tělocvičně s vyšším stropem. V pololetí jsem získal ještě další trénink navíc, a tak jsme nabídli mladším, ale o nic méně talentovaným, sportovcům bonusový trénink navíc. Systematická příprava začala přinášet své ovoce. Nejen, že máme v klubu bezva partu mladých badmintonistů, ale v rámci kraje vozí z turnajů i cenné vavříny.

  
V loňské sezóně to bylo 83 medailí včetně otevřených nebodovaných turnajů. Celý rok přípravy jsme s 16ti hráči nejvyšší herní úrovně vyrazili na mezinárodní turnaj Slovakia Cup Šurany. Zisk poháru všechny potěšil. Bylo to skvělé zakončení hracího roku, a tak jsme měli na ukončení sezóny co oslavovat. Dnes se nám podařilo tréninky ještě více rozložit a vytvořit 3 úrovně závodních hráčů, které vedu podle systematických příprav ve spolupráci s Tomášem Prekem, specialistou na tréninky čtyřher. Klub zaštiťuje i 3 tréninky školičky Tomasze Mendreka a malou skupinu mladých badmintonistů na vozíčku, které se pravidelně věnuji.


Trenérství a práce s lidmi mě moc baví. Mám velké štěstí, že se můžu věnovat práci, která mě naplňuje.

Archiv novinek

media+420 725 891 077